Mám starosti. To nepopírám. Pořád se nervuji, vztekám, hádám...
Ale nyní je to něco jiného. Mám možnost se před tím schovat. Nebo si jen tak lehnout, prohlížet fotky, culit se jak ..já nevím co a vzpomínat a těšit se na příště. Fakt mě mrzí, že spousta fotek již není. Ale stačí mi vytáhnout jeho staré fotky a nemůžu se přestat usmívat. Tak nádherné dítě, tak krásnej čtrnáctiletej puberťák ... To snad ani není ten můj téměř devatenáctiletý blázínek. Tolik se změnil během jednoho jediného roku. Ten rok jsme se zrovna poznali. Byl to můj nejlepší kamarád. Než jsme se nepohodli... Sprostě jsem ho využila. Moc jsme se nebavili, kamarádi jsme byli stále, ale velmi střídavě. Občas mi vyznal city a tím si to u mě jen podělal...



Zvláštní, že? Že já blbka to poznala až teď? Víte, oba jsme se zase změnili. Teď už to není ten můj kamarád astmatik, se kterým si můžu povídat sice o všem, ale má ke všemu blbý kecy, příšerně se směje, objímá mě jako nějakého psa, absolutně neovládá pravopis a je trošku mimo normální svět.
Dospěl. Možná i já, jelikož jsem si všimla, že spousta věcí mi již nevadí nebo naopak něco jiného obdivuji. Po povídání s ním vím, že u něj je to to samé. Hlavně se z něj stal ..."chlap". (To slovo mi připadá až moc hovorové, teď bych ho přiřadila jako synonymum ke slovu opilec - ano, já a moje momentální pocity) Ne, opravdu je v něm něco mužského. Oba jsme u sebe našli to, co jsme hledali. Vím, že je to vzájemné, řekl mi to jako první. V tu chvíli mi došlo, že cítím a vnímám situaci naprosto stejně. Možná od té doby spolu "chodíme". Na těch fotkách je opravdu úplně jiná osobnost. Na prvních fotkách z dětství je malý, roztomilý, pohublý kluk, má krásné upravené hnědé vlasy, je na něm vidět, že si zrovna "dětství" moc neužívá. Ano, vím, že v té době prožíval šikanu. Celkově toho vím hodně o něm z tohoto věku. Je mi to tak líto... Chtěla bych se vrátit do minulosti, jít tam a dát dotyčným přes hubu. Jenže co bych si počala, mně samotné bylo osm a na základce jsem neprožívala zrovna růžové období...
Pak vidím toho puberťáka. Je na něm hodně podepsaného. Ale je vidět, že školu má na háku, je oblečený tak jako ... Já nevím, jak bych to popsala, protože mi to k němu vůbec nesedne. Teda sedne, ale je to šok ho v tom po tolika letech vidět. Opravdu se změnil. Je oblečený opravdu jako klasický puberťák, je vysoký a docela dost hubený. Opět krátké krásné vlasy, výraz takový ... "Hm, nazdar. Víš, co mi můžeš, je to jen fotka." :D Ale je to opravdu roztomilé. Akorát na té fotce, kde mu je nějakých 12-13 (sedmá třída) se drží za nohy a cítím v něm nějaký strach, nějakou .. obranu proti okolí. To mě zaráží a hlavně bolí. ZLATO!!! JÁ TU JSEM! PROSÍM, USMĚJ SE, CHYŤ SE MĚ A JÁ TĚ UNESU JINAM. POMŮŽU TI! PROSÍM, JEN SE TAKHLE NEDÍVEJ! Vůbec se mi to nelíbí. Má sice výraz takový.. Ač bolestivý, tak ,,Mám vše v pí..". To není můj prdlouš. Fotku z devítky nechci vůbec vytahovat :D tam vypadá strašně :D nebo zkrátka už typickej můj kámoš :D který místo, aby se připravoval na střední školu, se zabouchl do naší trojky na základce a tím pádem téměř veškerý svůj volný čas trávil s námi, tehdy sedmačkami. :D Jelikož měl za sebou už první vztah (ano, se mnou ... ) , osmělil se a stal se z něj trošku lovec. :D No a fotky ze střední? Stal se z něj usměvavý kluk, který jezdí na kole rychle jako blázen, nosí šílené svetry, vlasy .. o těch raději nemluvím, ale pár holek po tom šlo, no. Stále sršel vtipy jako už od devítky, doprovázel to opravdu drastickým smíchem. Chodil tak,že se nakláněl dopředu dozadu, stal se z něj neuvěřitelný nemotora. Začal krásně fotit. Začal postupně uvažovat jinak. Stal se z něj opravdu šikula. Troufám si tvrdit, že nejlepší ze třídy. Začal se zajímat už i o vzdělání se. Kvůli sobě. Toužil po vážném vztahu, jen mu to.. tak nějak nevycházelo. Pomáhal, Navázal vztahy i s lidmi, kteří mu ubližovali. Je fakt, že bych mohla mluvit o tom, že pochytil pár zlozvyků, například dokáže mluvit strašně sprostě. :D Ne, ono to není nic špatného, kor u mě, občas se vyjadřuji jak dlaždič, ale když na vás kouká nádherný kluk, zadíváte se do těch jeho kukadel (o těch bych mohla napsat rovnou román), máte chuť ho počechrat a zatahat ve vlasech a dotknout se jeho usměvavých rtů, přemýšlíte nad tím, jak ho pohladíte po tváři a z něj vzápěti vyhrkne něco neuvěřitelně sprostýho... :DD Vůbec to k sobě nepasuje. Co se týče vzhledu? Oblečení stále takové starší, už to hold není čtrnáctiletý puberťák s novými džínami a zeleným vytahaným značkovým trikem. Ke svetrům se přidali kabáty a klobouky. Páni, když nad tím tak přemýšlím, ten kluk je šílenec. :D Ale což, já taky, takže zpátky  k němu.
Náš tehdy vychrtlý mládenec přesáhl ve váze sto kilo. Proč? Od devítky se věnuje kulturistice. Začal se věnovat airsoftu, kde také nebyl zrovna s míliusy. Myslím, že jsem je hodně dala v devítce dohromady s mým bratránkem. Jejich přátelství bylo donedávna opravdu pěkné a upřímné. No.. Měli jsme období hádek a tak ... Pak se vše ustálilo tím, že jsme se vídali jen minimálně, byli celkem dobří kámoši, kteří si občas napsali, avšak tím to haslo. No a pak jsme se začali potkávat... O prázdninách jsme se vlastně nějak sešli.. To šlo.. No a pak jsem ho začala potkávat po škole. Klasika, já a on, nejlepší kamarádi, běžím a skáču mu do náruče. Přátelé se mě poté začali vyptávat, jestli s ním opět něco nemám. Řekla jsem, že ne. Jezdili jsme však k němu, povídali si a tak nějak se to ..zvrtlo nebo jak to nazvat. Sama jsem nevěděla, na čem jsem. Vídali jsme se zkrátka pořád a mě došlo, že asi tam něco je. Nakonec jsme to tak pojali oba, jen jsme si nic neřekli. Ani nebyl žádnej ten francouzák.. A víte co? O to to bylo krásnější!
Abych se vrátila zpátky k tématu.. Co v něm vidím dnes? Mýho alfasamce, chlapce, který má neuvěřitelně bohatou minulost, o které já vím vše, ale nějak jsem to dokázala smazat. Nový začátek. Potřebujeme ho oba. On se sice za minulost nestydí, já tu svou však nechci již ani vidět. Těším se, až mě přestane pronásledovat a vše bude dobré. Vidím v něm podporu, lásku, ochotu. Možná se mnou začal být jen ze zoufalství, ale my se potřebovali oba. Nakonec je pro mě lepší než kdyby se ti dva před ním spojili, naklonovali na tisíce a spojili. ON je totiž nejlepší. A kvůli němu já se změnim. Ty špatné věci se pokusím odstranit, tak to myslím. A také vím, jakou s ním budu mít budoucnost. Neodrazuje mě to. Naopak, doufám, že mě překvapí a bude to příjemné, klidné a pohodlné. A ať si jsem naivní, JÁ TOMU KLUKOVI VĚŘÍM! I přes to všechno, co jsme si udělali, ten kluk využívá nové šance. A já se o to pokusím s ním!

Miláčku? Máš opravdu roztomilý smích. Tvoje chůze je mnohem lepší než dříve. Jsi fakt chytrý. Především neuvěřitelně šikovný. Říkej si mi, co chceš, jsi krásný, jsi nádherný. Jsi nejlepší (VE VŠEM, ALE PŠŠT). Děkuji ti za vše, co pro mě děláš, děkuji ti, že toho máš se mnou tolik společného a jdeš do toho se mnou. Děkuji ti, že mi věnuješ veškerý svůj čas. Děkuji, že jsi takový, jaký jsi. Takového tě miluji. A tak to bude. Jak jsme říkali naší NKN, žádné příště už nebude. Těším se na dnešek. Je půl čtvrté ráno, snad ti tam neusnu, už tak máme nějaké plány. (mimochodem, holky, záviďte mi, tak dokonalou náruč prostě neseženete) A už si sakra uvědom, že jsi ten nejdokonalejší kluk na světě. m  i  l  u  j  i   T  ě  !  !  !