Pojďme si vzájemně užívat života!

Právě jsem se vysprchovala. Zní to zvláštně, ale byla to taková ta očistná chvíle. Nejen na těle, avšak i na duši. Dlouho jsem po sobě nechala tryskat kapky vody a přemýšlela, přemýšlela, přemýšlela. Dokonce i o dnešku. V jedné chvíli jsem se začala na celou koupelnu hrozně nahlas smát.. Strčila jsem hlavu pod sprchu a začala si opravdu užívat...
Je to tak osvobozující pocit... Co vlastně? Uvědomění si, kolik přátel máte, ačkoliv ti důležití vás opustí, zjistíte, že tu někdo jiný přeci jen pro vás je. Že máte tak skvělého přítele, ačkoliv ještě nedávno jste trpěla depresemi a okolí si s vámi nevědělo rady. Že ještě máte pro co žít (nezáleží na tom, jak těžké jsou okolnosti).  Máte zkrátka opět city. Vnímáte radost. O problémy je s kým se dělit nebo s kým je hodit za hlavu! Kdybych tento článek ještě nedávno četla já, tiše bych záviděla. Upřímně, tiše bych záviděla a nevěřila, že je ještě nějaká cesta z kolotoče ven. Pravda, já se z něj stále nedostala. Ale jak říkám, miluji své přátele, chovám se jako blázen, mám nádherný vztah, ... učím se všímat si maličkostí. Cítit z nich. Je to opravdu povzbuzující pocit. Doslova cítím uvolňující se hormony štěstí, takové to příjemné hřání v těle, ze smíchu mívám křeče v ústech (a často po něm vypadám jako handicapovaná krysa) , no zkrátka bych mohla mluvit donekonečna. Ano, mám trable. Pozoruji i trable na svých přátelích. Jestliže se mi chtějí svěřit, vyslechnu je a snažím se jim poradit, avšak nechci kazit atmosféru a tahat z někoho něco. Proč si neužít strávení příjemných společných  chvilek? I já stále překážkuji, i já se hádám. Přesto vás prosím, dopřejte mi tenhle stav euforie. A jestliže máte zájem, přidejte se, vždyť může být aspoň někdy krásně.